Trvalkový záhon tvoří obvykle druhy dlouhověké (zde třeba rozrazilovec), ale i druhy s kratším životním cyklem (zde třapatkovky).

Trvalkový záhon
krok za krokem IV

Perspektivy životnosti trval­ko­vých výsadeb a jejich proměny v čase

V posledním dílu miniseriálu o trvalkových záhonech se budeme věnovat perspektivám životnosti trvalkových výsadeb a jejich proměnám v čase, resp. tomu, co se bude dít poté, co proběhne první sezona od vlastní výsadby trvalkového záhonu.

Důvodem, proč řada za­hrád­kářů plánuje vysadit květinový záhon z vytrvalých rostlin, bývá často předpoklad, že když použijí při výsadbě vytrvalé květiny, tedy trvalky, tak takto založený záhon už vydrží "navždycky". Přece už samotný název těchto rostlin "trvalky" o tom svědčí... Skutečnost je trochu jiná. Termín vytrvalý totiž zdaleka neznamená "věčný". Reálná vytrvalost po výsadbě vždy záleží na druhu rostliny, často i na odrůdě, na podmínkách dané zahrady a samozřejmě na péči, která je rostlině věnována. I přirozená vytrvalost či životnost trvalek je značně různorodá. Mezi trvalkami se naleznou druhy, které jsou spíše krátkověké (kopretiny, odrůdy krásnoočka velkokvětého, kokardy), které často již po 2-3 letech ze záhonu mizí. Jiné druhy jsou spolehlivě dlouhověké a klidně vydrží i deset či více let a jejich životnost bývá limitována spíše prostorem, kam se mohou rozrůstat.

(Celý článek najdete na straně 6)

Kortaderie dvoudomá

Přírodní i barvené,
ale vždy trávy

Trávy jsou byliny s ne­ná­pad­nými květy a dlouhými, úzkými listy. Vděčíme jim však za mno­ho, vždyť pšenice, rýže, cukrová třtina, kukuřice, ty všechny patří do čeledi lipnicovitých, jejichž zástupce běžně označujeme jako trávy. Bez nich bychom měli hlad nejen my, ale i býložravci. Hodí se i na sušení, proto se jim budeme věnovat.

Tipy pro pěstování na záhoně - Z jednoletých trav je nejznámější zaječí ocásek (Lagurus ovatus). Jak se o něm říká, je to roztomilá tráva. Trs vzpřímených listů i květenství v podobě huňatého lichoklasu vejčitého tvaru, který opravdu připomíná zaječí ocásek, je nádherně hebký. Velmi dobře se suší, jednotlivé klásky se nerozpadávají a jsou velmi trvanlivé. Snadno je po usušení můžeme bělit, nedoporučujeme je však barvit. Osivo, které koupíme, je drhnuté, jednotlivá semena jsou velmi drobná. Když použijeme osivo z vlastní sklizně, vyséváme části rozlámaných klásků. Výsev je možný přímo na záhon již počátkem dubna.

(Celý článek najdete na straně 10)

Říkám, že naše zahrada je jako obraz, který snad nebude nikdy domalovaný.

Víkend otevřených zahrad

V květnovém Zahrádkáři vás pravidelně lákáme na červnový Víkend otevřených zahrad, abyste měli čas si výlet předem naplánovat. Uděláme to i letos.

Víkend otevřených zahrad se letos koná 8.-9. června. Seznam otevřených zahrad najdete například na stránkách akce www.­vikendotevrenychzahrad.cz. Nezapomeňte si ověřit, jak mají zahrady otevřeno, někteří z nás své zahrady otevřou jen jeden z víkendových dní, aby se další mohli sami vypravit na výlety po zahradách. Můžete navštívit zámecké, veřejné, školní i soukromé zahrady. Každý rok se pro vás snažíme najít pár hezkých soukromých zahrad, protože, přiznejme si, ty nás zajímají ze zúčastněných zahrad a parků nejvíc. Můžeme se totiž podívat za vrátka, kam se běžně nedostaneme. Jsme zvědaví, jaké to mají na zahradě ostatní, chceme posbírat nápady a rady, promluvit si s někým, kdo taky zahradničí rád a třeba i sbíráme odvahu se této skvělé akce zúčastnit za rok také. A my považujeme za štěstí, že nám oslovení majitelé zahrad zatím nikdy neřekli ne a většinou s radostí přijali náš nápad pozvat vás i k nim. Co zahrady, které jsme letos vybrali, spojuje? Osobitost. Navštívíme zahrady, z nichž má každá zcela jinou atmosféru.

(Celý článek najdete na straně 12)

Sklizené kdoule odrůdy Muškatnaja

Kdouloň obecná

Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) pochází z Malé Asie, a stejně jako jabloň a hrušeň se řadí k jádrovému ovoci. Stromy dorůstají výšky 3 až 5 metrů. Velké narůžovělé květy se ob­je­vují koncem května až začátkem června. Společně s plody i listy na podzim zdobí tuto dřevinu, a proto ji právem považujeme také za okrasnou.

Nároky na stanoviště Pokud chceme docílit pravidelné a vy­soké vý­no­sy jakostního ovoce, musíme dopřát kdouloním dostatek světla a teplé, chráněné stanoviště. Půda s dostatečným obsahem živin by neměla být příliš těžká. Stromy vysloveně nesnášejí vysokou hladinu podzemní (stagnující) vody. Na příliš vápenitých půdách se může vyskytovat žloutenka (chloróza), způsobená tím, že vápník blokuje příjem železa, biogenního prvku, nezbytného pro řádný průběh fotosyntézy.

(Celý článek najdete na straně 22)

Zavlažování s dávkovacím zařízením BLUMAT

Skleníky VI - Zavlažování

zalévání většinou zabere během skleníkové sezony nejvíce času. Rostliny jsou zcela odkázány na nás. Teplota ve skleníku je obvykle mnohem vyšší než venku, takže i spotřeba vody je větší. Dostatek vláhy v půdě rostlinám pomáhá vyrovnat se bez vážných následků s vysokými teplotami.

Zavlažovat rostliny ve skleníku je třeba i několikrát denně, zvláště v horkých dnech, protože nepravidelné zalévání má ne­ga­tivní vliv na kvalitu úrody.

Několik jednoduchých pravidel Zalévání by mělo probíhat tak, aby se voda dostala do půdy do dostatečné hloubky, protože kořeny většiny rostlin se ve skleniku nachazeji 15-25 cm pod povrchem. Pokud však na suchou půdu jednorázově nalijeme například 10 litrů vody na 1 m2, půda bude zvlhčená pouze do hloubky 5-10 cm a znatelné množství vody se ke kořenům rostlin nedostane. Pro účinné plošné zavlažování je třeba použít asi 30 litrů vody na 1 m2. Nejsnáze potřebu vody zjistíme tak, že hodinu po zalévání vykopeme sondu a zjistíme, jak hluboko se voda dostala. Pokud nemáme dostatek vody, je lepší zalévat obden větší dávkou - namísto denní spotřeby 15 l/m2 je lepší použít 30 l každý druhý den.

(Celý článek najdete v časopisu na straně 38)